Postní doba nám poměrně často potvrzuje, že „duch je sice ochotný, ale tělo slabé“ a když si dáme předsevzetí, že nebudeme jíst sladkosti, máme i sny plné věnečků se šlehačkou. Jsme křehké nádoby, přiznejme si to. Ale ne zas tak křehké, abychom si nedokázali něco odepřít. Církev nenařizuje co si máme odepřít. Je to na nás. Můžeme si vybrat. A prožít postní dobu bez alkoholu je jedna z možností. Jedna z dobrých možností. http://www.ado.cz/obsah/p-erovsk-iniciativa-40da-slav-des-t-v-ro

Ježíš řekl Petrovi: „To jste nemohli ani jednu hodinu se mnou bdít? Bděte a modlete se, abyste nepřišli do pokušení. Duch je sice ochotný, ale tělo je slabé.“ (Mt 26,40-41) Boží Syn padl na své křížové cestě potřetí, leží v prachu země. Jako červ. (Ž 22,7) Duch je ochotný, tělo slabé. Skutečně padne ten, komu pád těla strhne i ochotu ducha. Počátky jsou nepatrné. Malý ústupek, mikrospánek na cestě, na chvíli zapomenout na Boha, pro chuť ovoce, které plodí smrt. Na nich buduje tělo svou vládu. V bdění a modlitbě je síla pozvednout nevinný pohled ode všech věcí a tvorů k Bohu (Origenes). Uvidět jejich pravý význam na cestě života. Pohled upřený pouze k zemi, bývá raněn vážnou slepotou. Pád se zdá nevyhnutný. Ježíši prosíme, chraň zrak našeho srdce. http://www.jahni.cz/modlitby/krizove-cesty/plnit-vuli-otce/