Jak už to ovšem bývá, za kvalitu je také potřeba zaplatit - v případě APS filmů už při nákupu vlastního fotografického materiálu. Rozdíly ještě více narostou při dalším zpracování. I když se ceny obou druhů filmů mohou zdát na první pohled více méně srovnatelné, zdání klame. Fotograf, který dává přednost klasickému kinofilmu, si totiž kupuje 36 záběrů, zatímco fanda APS filmů může zmáčknout spoušť jen pětadvacetkrát. Podobná je situace také při zpracování obou filmů, vyvolání běžného kinofilmu je totiž o čtvrtinu až třetinu levnější než u jeho mladšího konkurenta. MF Dnes, 16. 7. 1997