Na otázku, zda vypracoval horoskop manželům Havlovým, jen tajuplně dodal: "Lékař také nepřizná, zda léčil toho, či onoho ..." Pokud jde o politiku, jeho teorií je "nikdy neříkej nikdy". "Nejsem člověk, jehož životním snem je mít moc nad lidmi nebo být premiérem. Nemohu ale říct, že by návrat do politiky nemohl nastat. Nehodlám ho ale urychlovat nebo vyhledávat." Blesk, 21. 11. 1998

I v zápalu předvolebních bitev by proto skuteční politici měli umět zadržet některá slova za ohradou zubů. Stále by měli mít na paměti, že může nastat situace, kdy budou muset s dosavadními odpůrci zasednout za společný stůl. Moudrý profesionální politik by proto nikdy neměl říkat nikdy. Milan Uhde v rozhovoru pro LN otevřeně bilancuje své působení v politice "Sedm let jsem jezdil na výkonné rady ODS a slyšel jsem tam..., že ten Libor Novák to tam nějak zprasil, že nějakej sponzor neštymuje. Lidové noviny, č. 158/1998

Psaní také bylo určitou terapií ve špatném období mého života, které už je za mnou." - Styl, kterému se v posledních letech věnujete, je úplně jiný než vaše hudební minulost. S kytarami už nechcete mít nic společného? "To ne, já hlavně nikdy neříkám nikdy. Ale trend se mění a člověk nemůže pořád dělat to, co by sám chtěl, a musí tak trochu zjistit, co chtějí lidé a co se děje ve světě. Blesk, 17. 9. 1999

Zeptal jsem se ho, proč ani teď ještě, v exilu, on a jeho druhové nejsou schopni vyslovit aspoň tiché slůvko "pardon" na adresu obětí a jejich rodin. Odpověděl bez otálení: "Dějiny nikdy neříkají pardon!" Připomíná se nám občas z kazatelen humanismu, že je nutno umět odpouštět. Zajisté. Odpouští se však viníkům kajícným. Pachatelům beze studu a lítosti by se odpouštět nemělo. Ani po půl století. Lidové noviny, č. 237/1998