Malé děti, malé starosti, velké děti, velké starosti. To mi říkala vždycky moje maminka a já jsem jí moc nevěřila. Teprve nyní začínám chápat, co tím myslela. Dceři je již 25 let, je dospělá žena a já si o ni dělám větší starost, než když byla malá. Tenkrát jsem měla pocit, že mohu její život ovlivňovat, ale dnes jsem bezradná a veškeré mé snažení je asi spíše na škodu. Ovdověla jsem, když dcerce bylo pět let, a pak jsem ji vychovávala sama s pomocí obojích prarodičů. Právo, 20. 8. 2002

Když se po Novém roce nic problematického neudálo, Japonec odletěl zpět do vlasti. Jako otec Kondelík Když mi říkala moje máma, že malé děti - malé starosti a velké děti, starosti velké, tak jsem to nebrala vážně. Naše jediná dcera, když překonala dětské nemoci a dostala trochu rozum, byla úplně bezvadná a bezproblémová holka. Zdravá, heká, slušná, skvělá studentka, tak co si víc přát. Právo, 6. 11. 2000

Čeští rodiče své potomky hýčkají penězi Nejdražší jsou teenageři: osmnáctiletý potomek stojí rodinnou kasu měsíčně 8020 korun, víc než dospělý Malé děti - malé starosti, velké děti - velké starosti, říká přísloví. Totéž se týká i peněz. Platí, že malé děti nestojí zdaleka tolik jako ty patnáctileté a starší. A také platí, že nejdražší je živit jedináčka. Mladá fronta DNES, 8. 12. 2004