V tom sebou teta trhla a poskakovala směrem k domu. Uviděla totiž dědečka, který právě s doktorem Vlachem přicházel, a patrně s ním chtěla mluvit dřív než já. Potom se s nimi vracela a velmi rychle dědečkovi něco vykládala. Starý pán ji poslouchal roztržitě a přitom se usmíval na slečnu Barboru a vlídně ji kynul. Když došli k nám, dědeček právě říkal, že to snad není možné, a ptal se, kde je klíč. Teta řekla, že to je právě to, klíč je pryč. Dědeček řekl, že jakmile opadne voda a bude zbudován nový most, můžeme poslat pro zámečníka. Do té doby, že to Milouš musí nějak vydržet. Teta se zatvářila kysele a servírovala nám přísloví máš-li škodu, o posměch se nestarej. http://cactuses.blog.cz/0710/saturnin-zdenek-jirotka