Stačí, když se díváš vám vyšlo před rokem. Co bude dál? Právě jsem v období, kdy o tom trochu přemýšlím. Sice jsem dost líná, ale na druhé straně vím, že potřebujeme s kapelou hrát. A kdo nepracuje, ať nejí!!! Takže budeme muset začít zase makat. LN : Je pořád kam jezdit? To je ta správná otázka. Republika je malá, a když jezdíte jako já sedm let pořád dokola, přestává být kam. Lidové noviny, 22. 2. 2003

Slovensko první třídy se rozhodlo, že už druhou a třetí třídu ze svých daní platit nebude. Podle hesla "kdo nepracuje, ať nejí" seškrtal stát sociální dávky na tisíc korun na měsíc. S dodatkem, že kdo se zúčastní veřejných prací, může dostat dvojnásobek. Jenže "veřejné práce" jsou zatím jen pro pár stovek lidí. Lidové noviny, 26. 2. 2004

Nerovnost až do hrobu Návrh penzijní reformy je prezentován jako příklon k zásluhovosti a spravedlnosti. Výše starobního důchodu se má odvíjet od příjmů dosahovaných v době, kdy je člověk ekonomicky činný. Na prvý pohled spravedlnost sama. Kdo je výkonný, ať má spokojené stáří , kdo nepracuje, ať ve stáří nejí. Ve skutečnosti však návrh penzijní reformy neodráží zdaleka jen individuální výkonnost a ochotu pracovat. V prvé řadě odráží prudký růst sociální nerovnosti v naší zemi. Sociální demokraté se rozhodli tuto nerovnost jednoduše dotáhnout až do pozdního stáří. Právo, 11. 12. 2003

Politická logika, dokonce snad dlouhodobá strategie, se ale socialistům upřít nedá. Vědí už, že na lumpenproletáře není spolehnutí. Kdo trvale nepracuje, nechodí většinou ani volit. Proto může ministr práce Škromach beztrestně vyhlašovat heslo "kdo nepracuje, ať nejí" a plánovat, jak parazitům zkrouhne dávky. A dělnická třída, tradiční voličský rezervoár socialistů, se v rozvinutých společnostech pomalu vypařuje. Není náhoda, že právě na státní zaměstnance už se dávno zaměřují socialisté v Německu nebo v Británii. Lidové noviny, 21. 10. 2004